Jak nasadit kontaktní čočky bez stresu a zbytečného mrkání

Umyjte a osušte si důkladně ruce

Než se vůbec dotknete kontaktních čoček, musíte věnovat pozornost tomu, jak máte umyté a osušené ruce. Tento krok se často podceňuje, přitom právě on rozhoduje o tom, zda si do oka nezanesete bakterie, viry nebo nečistoty, které mohou způsobit vážný zánět či infekci rohovky. Oči jsou mimořádně citlivý orgán a kontaktní čočka, která přijde do přímého kontaktu s povrchem oka, funguje jako prostředník mezi vaší pokožkou a spojivkou. Pokud na rukou zůstanou zbytky mýdla, krému, make-upu nebo třeba jen prachu z každodenního provozu, všechno se to při manipulaci s čočkou přenese tam, kde to může napáchat největší škodu.

Doporučuje se používat mýdlo bez parfemace a bez přidaných olejů, protože právě tyto přísady mohou zanechat na čočce mastný povlak, který způsobí rozmazané vidění nebo nepříjemné pálení. Ruce si umyjte důkladně, ideálně po dobu alespoň dvaceti až třiceti sekund, a nezapomeňte i na oblast mezi prsty a pod nehty, kde se hromadí nejvíce bakterií. Mnoho lidí si neuvědomuje, že právě nehty jsou rizikovým místem – pokud jsou dlouhé nebo neupravené, hrozí navíc mechanické poškození samotné čočky nebo dokonce poranění oka při jejím nasazování.

Po umytí je naprosto zásadní ruce pečlivě osušit, a to nejlépe ručníkem, který nepouští vlákna. Papírové kapesníky nebo běžné utěrky totiž často zanechávají drobná vlákénka, která se mohou přichytit na povrch čočky a následně dráždit oko. Pokud používáte látkový ručník, měl by být čistý a měl by se pravidelně měnit, jelikož vlhké prostředí je ideální pro množení bakterií. Vlhké ruce navíc ztěžují manipulaci s čočkou samotnou – čočka na mokrém prstu klouže, hůře se center­uje a hrozí, že vám spadne na zem nebo se poškodí.

Je vhodné vytvořit si z mytí a sušení rukou pevný rituál, který provádíte pokaždé, než se pustíte do nasazování nebo sundávání čoček, a to i v případě, že spěcháte nebo jste mimo domov. V takových situacích se vyplatí mít u sebe malé balení antibakteriálního mýdla nebo alespoň dezinfekční gel bez alkoholu, který nenaruší přirozenou ochrannou vrstvu pokožky. Nikdy byste neměli sahat na čočky rukama, které přišly do kontaktu s kosmetikou, krémy na obličej nebo sprejem na vlasy, protože chemické látky obsažené v těchto produktech mohou čočku znehodnotit a způsobit podráždění oka. Dbejte také na to, aby v koupelně, kde manipulaci provádíte, byla dostatečně čistá pracovní plocha, na kterou si můžete v případě potřeby odložit pouzdro nebo roztok. Tato zdánlivě jednoduchá příprava je základem bezpečného a pohodlného nošení kontaktních čoček po celý den.

Zkontrolujte čočku, zda není poškozená

Než si čočku vůbec přiblížíte k oku, věnujte alespoň deset až patnáct vteřin důkladné vizuální kontrole. Tento krok se zdá být zbytečně opatrný a mnoho lidí ho po letech nošení čoček zcela vynechává, ale právě zde se skrývá jedna z nejčastějších příčin podráždění, zarudnutí či drobných poranění rohovky. Čočku si položte na bříško ukazováčku a nastavte ji proti světlu, ideálně proti oknu nebo stropnímu osvětlení, aby byla průhledná struktura co nejlépe viditelná. Poškozená čočka se pozná podle několika typických znaků – trhlinky na okraji, které mohou být tak jemné, že je zaznamenáte spíše hmatem než pohledem, dále praskliny uprostřed optické plochy, zvrásnění materiálu, nebo naopak nepřirozeně tuhý a lepivý povrch, který signalizuje vysychání čočky.

Zvláštní pozornost věnujte i okrajům čočky, protože ty bývají nejnáchylnější k mechanickému poškození, ať už při vyjímání z pouzdra, manipulaci nehty nebo nesprávném skladování. Pokud narazíte na jakoukoliv nerovnost, ostrou hranu nebo místo, kde se materiál zdá být tenčí či jinak porušený, čočku raději nepoužívejte. I minimální defekt může při nasazení způsobit mikroskopické poškrábání rohovky, což vede k pocitu cizího tělesa v oku, nadměrnému slzení, zarudnutí a v horších případech i k zánětlivým komplikacím, které mohou vyžadovat lékařský zásah.

Dalším důležitým krokem je kontrola, zda na čočce neulpívají nečistoty, zbytky kosmetiky, vlákna z ručníku nebo drobné částice prachu. Tyto nečistoty se často zachytávají na okraji čočky a pouhým okem nemusí být na první pohled patrné, proto se vyplatí čočku jemně otočit a prohlédnout ji ze všech úhlů. Pokud používáte měkké kontaktní čočky, zkontrolujte také, zda nejsou přeložené nebo zvrásněné, protože takto deformovaná čočka se na oku špatně usazuje a může způsobovat rozostřené vidění i nepříjemný pocit tlaku.

Neméně podstatná je i kontrola správné strany čočky, protože přeložení naruby se řadí mezi nejčastější chyby při jejich nasazování. Čočka by měla mít tvar mističky s hladce zaoblenými okraji – pokud se okraje mírně vyklápějí ven jako talíř, jedná se o obrácenou stranu a čočku je třeba opatrně přetočit. Nasazení naruby sice není přímo nebezpečné, ale způsobuje nepohodlí, sklouzávání čočky po oku a horší korekci zraku.

Pokud si nejste jistí, zda je čočka v pořádku, raději ji vyměňte za novou, zvláště jde-li o jednodenní čočky, u kterých je riziko poškození při opakovaném použití vyšší. U čoček s delší životností se vyplatí investovat do kvalitního roztoku a pravidelně kontrolovat i stav pouzdra, protože poškrábané nebo znečištěné pouzdro může čočku poškodit ještě předtím, než ji vůbec vyjmete.

Ověřte správnou stranu čočky

Předtím, než si čočku vložíte do oka, je naprosto zásadní zkontrolovat, zda ji držíte správnou stranou nahoru. Tento krok bývá pro začátečníky nejčastějším zdrojem potíží, protože obrácená čočka se sice dá teoreticky nasadit, ale nebude sedět tak, jak má, a způsobí nepříjemný pocit cizího tělesa v oku. Kontaktní čočka má tvar mističky a při správné orientaci by měla vypadat jako polovina míčku – tedy s hladce zaoblenými okraji směřujícími mírně dovnitř. Pokud je čočka obrácená, okraje se naopak vyklápějí ven a připomínají spíše talířek nebo mističku s vyhrnutým lemem.

Nejjednodušší a nejspolehlivější způsob, jak si stranu čočky ověřit, je takzvaný test mističky. Čočku si položíte na špičku ukazováčku a pozorně se na ni podíváte, ideálně proti světlu nebo u zrcadla s dobrým osvětlením. Pokud čočka tvoří pravidelný tvar písmene U s hladkými, mírně zahnutými okraji, je orientace správná. Naopak pokud okraje čočky vypadají jako by se vytáčely ven, podobně jako okraj klobouku, jedná se o obrácenou čočku a je potřeba ji jemně otočit, než ji nasadíte.

U některých typů čoček, zejména těch tenčích nebo silikon-hydrogelových, může být rozdíl mezi správnou a obrácenou stranou méně nápadný na první pohled. V takovém případě pomáhá i takzvaný test stlačení – čočku lehce stisknete mezi palcem a ukazováčkem. Pokud se okraje k sobě přimknou a čočka vytvoří kompaktní tvar, je orientace v pořádku. Pokud se naopak okraje rozevřou nebo se čočka vlastně jakoby vyvrátí naruby, je obrácená. Tento hmatový test je užitečný zejména ve chvílích, kdy nemáte k dispozici dostatek světla nebo zrcadlo.

Je důležité si uvědomit, že nasazení obrácené čočky nezpůsobí trvalé poškození oka, ale rozhodně to není příjemné. Obrácená čočka klouže po oku, špatně kopíruje jeho zakřivení, může se posouvat nebo dokonce vypadnout, a navíc způsobuje rozmazané vidění a pocit škrábání. Pokud si po nasazení všimnete, že vás čočka nepříjemně tlačí, pálí nebo že vidění není ostré, je téměř jisté, že je nasazena obráceně. V takovém případě ji opatrně vyjměte, znovu zkontrolujte orientaci pomocí testu mističky a nasaďte ji znovu.

Kontrola strany čočky by se měla stát automatickou součástí každodenní rutiny, stejně jako mytí rukou před manipulací s čočkami. S trochou praxe dokážete správnou orientaci rozeznat téměř na první pohled, a to i bez zrcadla, jen díky citu v prstech. Zpočátku je ale rozumné věnovat této kontrole dostatek času a nespěchat, protože právě unáhlené nasazování čoček bez ověření strany bývá příčinou zbytečného podráždění očí a nepohodlí během celého dne.

Umístěte čočku na špičku prstu

Než čočku vůbec zvednete z roztoku, měli byste mít dokonale čisté a osušené ruce – jakákoliv zbytková vlhkost totiž zvyšuje riziko, že se vám čočka bude na prstu klouzat a nepůjde správně umístit. Poté opatrně vyjměte čočku z pouzdra špičkou ukazováčku, ideálně té ruky, kterou lépe ovládáte, tedy pravé, pokud jste pravák, nebo levé, pokud jste levák. Čočka musí ležet přesně na bříšku prstu, ne na nehtu ani na boku prstu, jinak hrozí, že se přehne nebo spadne na zem.

Před samotným nasazením je nezbytné zkontrolovat, zda čočka není obrácená naruby. Tento krok se často podceňuje, přitom právě špatně orientovaná čočka je jedním z nejčastějších důvodů, proč nové uživatele nošení kontaktních čoček zpočátku odrazuje. Postavte si čočku na špičku prstu tak, aby tvořila tvar písmene U s hladkými, rovnoměrně zaoblenými okraji. Pokud se okraje vyklápějí ven a čočka připomíná spíše talíř s vyhrnutým lemem, je obrácená a je potřeba ji opatrně přetočit.

Jakmile máte jistotu, že je čočka orientovaná správně, nechte ji chvíli v klidu na prstu, aby se dostatečně navlhčila slzným filmem nebo roztokem, ve kterém byla uchovávána. Suchá čočka se totiž hůře nasazuje a může způsobit nepříjemné pálení nebo pocit cizího tělesa v oku. Pokud používáte měkké čočky, všimnete si, že po chvíli na prstu mírně přilnou k povrchu kůže – to je naprosto normální a znamená to, že je čočka připravená k nasazení.

Druhou rukou si jemně stáhněte dolní víčko směrem dolů a prostředníkem téže ruky, která drží čočku, přidržte horní víčko, abyste omezili mrkání v okamžiku přiblížení prstu k oku. Klid a stabilní poloha prstu jsou při tomto kroku klíčové – jakýkoliv prudký pohyb může způsobit, že se čočka posune mimo požadovanou pozici nebo spadne. Zkušenější uživatelé často doporučují dívat se během tohoto úkonu vzhůru nebo do zrcadla mírně nad sebe, což usnadňuje přesné umístění čočky na rohovku.

Nikdy se nesnažte čočku „přitlačit“ silou, stačí jemný dotek špičkou prstu přímo na střed oka. Pokud cítíte odpor nebo nepříjemný pocit, raději celý postup zopakujte znovu, než abyste si oko zbytečně podráždili. S trochou trpělivosti a pravidelným cvičením se toto umístění čočky na špičku prstu stane rutinní záležitostí, která zabere jen několik vteřin denně, a nošení kontaktních čoček tak bude v roce 2026 stejně samozřejmé jako čištění zubů.

Druhou rukou přidržte horní víčko

Když už máte spodní víčko stažené prostředníčkem jedné ruky a čočka je připravená na bříšku ukazováčku, přichází chvíle, kterou spousta lidí podceňuje – a přitom právě na ní často stojí a padá úspěšné nasazení. Druhou rukou totiž musíte přidržet horní víčko, protože pokud to neuděláte, oko se instinktivně brání a víčko sjede dolů přesně ve chvíli, kdy se čočka blíží k rohovce. Výsledkem je mrknutí, které čočku buď odsune na stranu, shodí na řasy, nebo ji úplně vymrští z prstu ven.

Nejlepší je použít prostředníček nebo ukazováček druhé ruky a jemně, ale pevně přitlačit horní víčko směrem nahoru, k obočí. Netlačte na samotné oko, tlak by měl směřovat do kosti nad okem, nikoli do oční bulvy. Tím se víčko přirozeně zvedne a přidrží nahoře, čímž se výrazně sníží pravděpodobnost, že vám mrknutí zkříží plány. Je to podobný princip, jaký používají oční lékaři při vyšetření – fixace obou víček zajišťuje, že oko zůstane otevřené dostatečně dlouho na to, aby se čočka mohla bezpečně usadit.

Mnoho začátečníků dělá chybu v tom, že se soustředí pouze na spodní víčko a horní úplně opomíjí, protože mají pocit, že se stačí dívat nahoru nebo do zrcadla a oko se samo neuzavře. Realita je ale jiná – reflex mrkání je velmi silný a tělo se snaží oko chránit před jakýmkoli cizím předmětem, který se k němu blíží. Právě proto je fixace horního víčka tak klíčová, zejména u lidí, kteří s nasazováním kontaktních čoček teprve začínají a jejich prsty ještě nemají potřebnou jistotu a rychlost.

Při přidržování horního víčka je důležité udržet klid a nespěchat. Ruce by měly být uvolněné, prsty by se neměly třást, protože každý nečekaný pohyb může čočku posunout z ideální polohy na prstu. Pokud máte pocit, že se vám třesou ruce nebo že jste nervózní, zkuste se na chvíli zastavit, zhluboka se nadechnout a teprve poté pokračovat. Nasazování čoček je dovednost, která se zlepšuje s praxí, a i zkušení nositelé si občas potřebují dát pauzu, než se jim podaří čočku správně umístit.

Jakmile máte obě víčka pevně, ale šetrně přidržená, můžete se soustředit na samotné přiblížení čočky k oku. Dívejte se přitom raději mírně nahoru nebo do strany, nikoliv přímo na blížící se prst – to totiž často vyvolává právě onen obranný reflex mrknutí. Čočku jemně přiložte na bělmo, nikoli přímo na duhovku, a teprve poté ji nechte sklouznout na správné místo. Držení obou víček vám poskytne dostatek prostoru a času na to, aby se celý proces zvládl bez zbytečného stresu a opakovaných pokusů.

Nasazení kontaktních čoček není otázkou rychlosti, ale trpělivosti a čistoty rukou – kdo si dá na začátku záležet na správné technice, ušetří si později podráždění i zbytečné obavy.

Bohumila Krejčová

Stáhněte dolní víčko druhým prstem

Když už máte kontaktní čočku připravenou na bříšku ukazováčku a víte, že je správně obrácená, přichází na řadu druhá ruka, která hraje v celém procesu naprosto klíčovou roli. Většina lidí se soustředí hlavně na to, jak čočku uchopit a přiblížit k oku, ale zapomínají, že bez správného stažení dolního víčka se čočka jednoduše nemá kam usadit. Prostředníček druhé ruky by proto měl jemně stáhnout dolní víčko směrem dolů, čímž vznikne dostatečný prostor pro zavedení čočky na spodní část oka, odkud se pak snadno posune na správné místo přímo na duhovce.

Je důležité si uvědomit, že stažení dolního víčka není totéž co jeho násilné trhání nebo tahání. Pohyb by měl být plynulý, pomalý a kontrolovaný, ideálně tak, aby se kůže víčka jen jemně odklopila od oční bulvy. Pokud budete víčko tahat příliš prudce nebo z nevhodného úhlu, může se stát, že si oko nechtěně podráždíte, nebo že se vám čočka při přibližování k oku odchýlí a spadne na řasy či mimo oko úplně. Právě proto se doporučuje trénovat tento pohyb nejprve bez čočky, jen tak, abyste si osahali, jak silně a jakým směrem víčko stahovat, aniž byste si způsobili nepříjemný pocit.

Druhá ruka by měla být opřená o lícní kost nebo o okraj oční jamky, což vám dodá stabilitu a zabrání zbytečnému třesu prstů. Klid a jistota v pohybech jsou při nasazování kontaktních čoček naprosto zásadní, protože oko přirozeně reaguje na blížící se cizí předmět mrkáním a slzením, a pokud se budete třást nebo váhat, celý proces se vám jen zkomplikuje. Mnoho začátečníků dělá tu chybu, že se snaží dolní víčko stáhnout příliš málo, což vede k tomu, že čočka naráží na řasy nebo se nemůže dostat až k oku. Naopak přehnané stažení víčka může způsobit nepříjemné pnutí a znervóznění, které vede k mrkání v nesprávnou chvíli.

Během celého úkonu je vhodné dívat se buď mírně nahoru, nebo přímo do zrcadla před sebe, podle toho, co vám osobně vyhovuje více. Někteří lidé preferují pohled nahoru, protože se jim zdá, že se oko méně brání a mrkání je méně časté, jiní naopak potřebují vizuální kontrolu a raději sledují celý proces v odrazu zrcadla. Důležité je najít si vlastní styl, který vám bude vyhovovat, a ten pak opakovat při každém nasazování, aby si oko i ruce zvykly na pravidelný postup. Stažené dolní víčko musíte udržet po celou dobu, kdy se čočka přibližuje a usazuje na oku, teprve poté můžete oba prsty pomalu uvolnit a nechat oko, aby se přirozeně zavřelo a čočka se sama dostala do finální pozice.

Dívejte se přímo nebo vzhůru

Když si člověk poprvé zkouší nasadit kontaktní čočky, instinktivně tíhne k tomu, že se na oko dívá skoro zblízka a snaží se sledovat, co s ním prsty dělá. Právě tenhle reflex ale bývá největším kamenem úrazu. Oko se totiž automaticky snaží uhnout před vším, co se k němu přibližuje, a pokud se navíc díváte přímo na čočku, oční víčko se sevře a mrknutí přijde v tu nejnevhodnější chvíli. Proto zkušení optometristé i lidé, kteří čočky nosí roky, radí úplně opačný postup - dívejte se přímo nebo raději mírně vzhůru, ne na prst, který se k oku blíží.

Tenhle trik funguje z jednoduchého důvodu. Když zaměříte pohled na pevný bod před sebou, ideálně na zrcadlo ve výšce očí, oko zůstává v klidu a nezačne se samovolně stahovat pryč. Pokud se navíc mírně podíváte vzhůru, spodní část oka se uvolní a víčko se dá snadněji přidržet prsty druhé ruky, aniž byste museli řešit mrkání v nejhorší možný moment. Čočka se pak dá umístit na spodní část bělma, odkud ji jemným posunem pohledu dolů usadíte přesně na rohovku. Tento postup se ukázal jako mnohem spolehlivější než snaha trefit se přímo do zorničky, což bývá u začátečníků nejčastější chyba.

Je důležité si uvědomit, že oko se přirozeně brání kontaktu a mrkací reflex je silnější, než si člověk myslí. Pokud se soustředíte na bod v dálce nebo na vlastní odraz v zrcadle o něco výš, mozek dostává signál, že žádné nebezpečí nehrozí, a mrkání se výrazně omezí. Naopak pohled upřený přímo na špičku prstu s čočkou vysílá signál něco se blíží k oku a tělo reaguje obranně - víčko se zavře dřív, než čočku vůbec stihnete nasadit.

Praxe ukazuje, že tahle drobná úprava techniky dokáže zkrátit dobu nasazování čoček z několika minut na pár vteřin. Zkušenější uživatelé si navíc často pomáhají tím, že si oční víčka přidrží ukazováčkem a prostředníčkem obou rukou, zatímco čočku drží na špičce druhého prstu a pohled směřuje mírně nad linii zrcadla. Klid a uvolněný postoj hrají v tomto ohledu stejně důležitou roli jako samotný směr pohledu - pokud jste nervózní nebo spěcháte, tělo reaguje ještě citlivěji a mrkání přichází častěji.

Pro úplné začátečníky bývá užitečné trénovat tento pohyb bez čočky, jen s prstem, aby si oko a víčko zvykly na dotek a naučily se nereagovat okamžitým mrknutím. Až se tělo naučí, že pohled vzhůru nebo přímo dopředu znamená bezpečí, nasazování čoček přestane být stresující rutinou a stane se otázkou pár sekund ráno před zrcadlem.

Přiložte čočku jemně na oko

Jakmile máte čočku správně vybalancovanou na bříšku ukazováčku, přichází chvíle, na které často stojí a padá celý úspěch nasazování. Klíčem je naprosto klidná ruka a dostatek trpělivosti – spěch je tady největším nepřítelem. Pravou rukou (pokud jste praváci) si čočku přidržíte na prstu, zatímco druhou rukou, obvykle prostředníčkem, si opatrně stáhnete dolní víčko směrem dolů. Prostředníček ruky, kterou držíte čočku, zase jemně nadzvedne horní víčko, abyste omezili mrkání a měli k oku volný přístup. Tímto způsobem si vytvoříte dostatečně velký prostor, aby se čočka nemusela dotýkat řas nebo víček dřív, než dosedne na správné místo.

Samotné přiložení čočky by mělo být pomalé, plynulé a bez zbytečného tlaku. Oko se přirozeně snaží bránit kontaktu s cizím předmětem, a proto je běžné, že se objeví mrknutí nebo mírné slzení – to je naprosto normální reakce a není třeba se jí lekat. Doporučuje se dívat se mírně nahoru nebo do strany, čímž se zmenší plocha rohovky, na kterou čočku pokládáte, a snížíte tak riziko, že se jí nedotknete přesně uprostřed. Čočku přiložte jemně na bělmo pod duhovkou nebo přímo na rohovku, podle toho, jaký způsob vám vyhovuje více, a nechte ji, aby se sama „usadila“ díky přirozené vlhkosti oka.

Netlačte na čočku prstem po jejím přiložení silou – stačí jemný dotek, po kterém byste měli pomalu pustit víčka a nechat oko, aby se přirozeně zavřelo. Právě v tomto okamžiku často dochází k tomu, že se čočka sama vycentruje díky mrkání. Pokud cítíte, že čočka není usazená správně, tedy pálí, škrábe nebo je vidění rozmazané, nesnažte se ji hned strhnout – zkuste několikrát pomalu zamrkat a jemně si oko zavřenýma víčky promasírovat přes kůži. Často se tím čočka sama posune do správné polohy.

Důležité je i to, z jaké strany čočku nasazujete – pokud je obrácená naruby, bude nepříjemná, nebude dobře sedět a может se snadněji vysunout. Proto před každým nasazením zkontrolujte tvar čočky – měla by připomínat mističku, nikoli talíř s vyhrnutými okraji. Trénink a opakování jsou při nasazování kontaktních čoček naprosto zásadní, a i když první pokusy mohou trvat déle a být doprovázeny nervozitou, s praxí se celý proces zrychlí a zautomatizuje. Nezapomínejte také na čisté ruce bez zbytků krému nebo mýdla, protože jakékoli nečistoty mohou způsobit podráždění nebo nepohodlí v průběhu celého dne. Klid, správné osvětlení a trpělivost jsou tak nejlepšími pomocníky při každém nasazování kontaktních čoček.

Pomalu zamrkejte a pusťte víčka

Jakmile máte čočku správně usazenou na oku, přichází chvíle, kterou spousta lidí podceňuje, přitom je stejně důležitá jako samotné nasazení. Pomalu zamrkejte a pusťte víčka – tahle jednoduchá věta by měla zaznít jako mantra pokaždé, když si čočky nasazujete. Ruce totiž stále drží víčka roztažená a prst přidržuje čočku na oku, takže je potřeba dát si pozor, aby uvolnění proběhlo v ten správný okamžik a správným způsobem.

Nejdřív se na chvíli zastavte. Nespěchejte s tím, že hned otevřete oči dokořán nebo že prudce ucuknete rukou. Pokud jste čočku nasadili tak, jak se má, měli byste v tuto chvíli cítit na oku už jen mírný, spíše neutrální pocit – ne bodání, ne pálení, jen jemné vnímání cizího tělesa, které se během pár vteřin ztratí. Právě teď je vhodná chvíle na to, abyste velmi pomalu zamrkali. Nejde o rychlé mrknutí, jaké děláme automaticky během dne, ale o vědomý, zpomalený pohyb víček, který čočce pomůže usadit se přesně na rohovku a rozprostřít se rovnoměrně po jejím povrchu.

Teprve po tomto pomalém mrknutí uvolněte prsty, kterými jste přidržovali horní a dolní víčko. Pouštění by mělo probíhat plynule, ne trhaně – pokud byste víčka pustili příliš prudce nebo dřív, než čočka stihne sednout, riskujete, že se posune, přehne nebo dokonce vypadne ven. Někteří lidé mají tendenci mrknout ještě předtím, než úplně uvolní prsty, což může způsobit, že se čočka zachytí o řasy nebo okraj víčka. Proto je důležité dodržet pořadí: nejprve jemné, pomalé mrknutí, a až poté úplné uvolnění víček.

Po pár vteřinách zkuste ještě jednou, tentokrát už zcela přirozeně, zamrkat několikrát za sebou. Tím čočka dokončí své usazení a rozprostře se do finální polohy. Pokud přetrvává pocit, že něco v oku je, nemusí to nutně znamenat problém – oko si na přítomnost čočky prostě chvíli zvyká, zejména pokud jde o jeden z prvních dnů nošení. Naopak pokud cítíte ostrou bolest, pálení nebo máte pocit, že vidíte rozmazaně i po několika minutách, je vhodné čočku znovu sundat, zkontrolovat, zda není obrácená naruby nebo poškozená, a zkusit nasazení znovu s čistýma rukama.

Klid a trpělivost jsou při tomto kroku naprosto klíčové. Spěch a nervozita jsou nejčastějším důvodem, proč nasazování čoček nováčkům dlouho nejde – ruce se třesou, mrkání je zbrklé a víčka se pouští v nesprávný moment. S praxí se ale celý proces zautomatizuje a pomalé zamrkání s následným uvolněním víček se stane stejně přirozeným úkonem jako čištění zubů.

Zkontrolujte pohodlné usazení čočky

Jakmile máte kontaktní čočku nasazenou na oku, rozhodně to neznamená, že práce je hotová. Právě naopak – teprve teď přichází chvíle, kdy je potřeba zjistit, jestli čočka skutečně sedí tak, jak má. Mnoho lidí, hlavně začátečníků, tento krok podceňuje a jde rovnou dál, což se pak často projeví nepříjemným pocitem cizího tělesa v oku, slzením nebo rozmazaným viděním po celý den. Přitom stačí věnovat kontrole usazení čočky jen několik desítek vteřin navíc.

Prvním signálem, že je čočka správně usazená, je absence bolesti a pálení. Zdravé oko by po nasazení čočky nemělo bolet ani škrábat. Pokud cítíte ostré nepříjemné pocity, něco není v pořádku – čočka může být obrácená naruby, může být posunutá mimo rohovku, nebo se pod ní mohou nacházet drobné nečistoty či vzduchová bublinka. V takovém případě je vždy lepší čočku znovu sundat, důkladně opláchnout roztokem a nasadit znovu, než trpět celý den s podrážděným okem.

Dalším krokem je zamrkání a rozhlédnutí se do stran. Několikrát pomalu zamrkejte a poté se podívejte doleva, doprava, nahoru a dolů. Tímto pohybem čočka „zaklapne“ do své přirozené polohy na rohovce. Pokud se objeví neostré vidění hned po nasazení, nemusí to nutně znamenat problém – oko se často potřebuje pár vteřin přizpůsobit. Pokud však rozmazané vidění přetrvává i po minutě, je vhodné zkontrolovat, zda čočka není posunutá směrem k okraji oka nebo zda není nasazená naruby.

Velmi praktickým trikem je zakrytí druhého oka a pohled na nějaký pevný bod, například na hodiny na zdi nebo nápis na obalu od roztoku. Pokud vidíte ostře a bez zdvojeného obrazu, čočka je s vysokou pravděpodobností usazená správně. V opačném případě zkuste čočku jemně přes zavřené víčko posunout prstem do středu oka – někdy stačí jen drobná korekce polohy.

Nezapomínejte také na to, že správně usazená čočka by se měla při mrkání jemně pohybovat, ale neměla by sklouzávat na bělmo ani padat z oka. Pokud se vám to stává opakovaně, může to signalizovat špatnou velikost nebo zakřivení čočky vzhledem k vašemu oku, a tehdy je namístě poradit se s očním specialistou nebo optometristou.

Na závěr kontroly je dobré se ještě jednou podívat do zrcadla zblízka a ověřit, že čočka je vystředěná na duhovce a nepřekrývá pouze její část. Tato jednoduchá vizuální kontrola vám ušetří spoustu nepříjemností během dne a zajistí, že nošení kontaktních čoček bude pohodlné, bezpečné a bez zbytečného podráždění očí.

Opakujte postup u druhého oka

Jakmile máte první čočku úspěšně nasazenou a oko si na ni zvyklo, přichází čas věnovat se druhému oku. Mnoho lidí v tomto kroku podlehne pokušení spěchat, protože už jednou postup zvládli a mají pocit, že druhé oko bude naprostá formalita. Právě tady se ale nejčastěji objevují drobné chyby, které mohou způsobit nepříjemný pocit v oku nebo dokonce poškození čočky. Klíčové je přistupovat k druhému oku se stejnou pečlivostí a soustředěním jako k prvnímu, i když už máte určitou jistotu.

Nejprve si znovu důkladně umyjte ruce, pokud jste mezi nasazováním obou čoček dělali cokoliv jiného, například sahali na obličej, vlasy nebo telefon. Ruce musí být čisté a suché po celou dobu manipulace s čočkami, protože jakékoliv nečistoty, zbytky krému nebo kapénky vody mohou zůstat na povrchu čočky a následně dráždit oko. Vyjměte druhou čočku z pouzdra stejným způsobem jako první – opatrně, na bříško prstu, a před nasazením zkontrolujte, zda není obrácená naruby. Tento krok je naprosto zásadní, protože obrácená čočka se sice dá teoreticky nasadit, ale bude v oku nepohodlná a nemusí správně sedět.

Při samotném nasazování postupujte stejně jako u prvního oka: jednou rukou si stáhněte horní víčko, druhou rukou dolní víčko, abyste vytvořili dostatečný prostor a omezili mrkání v nevhodný okamžik. Čočku pak jemně přiložte na střed oka nebo na spodní část bělma, podle toho, jaký způsob vám lépe vyhovuje. Pomalu uvolněte víčka a nechte oko několikrát přirozeně mrknout – tím se čočka usadí do správné pozice. Pokud pocítíte jakékoliv škrábání nebo nepohodlí, čočku znovu vyjměte a zkontrolujte, zda na ní nejsou nečistoty nebo zda není přeložená.

Je běžné, že se druhé oko nasazuje o něco snadněji, protože už víte, čeho se vyvarovat, a vaše prsty jsou jistější. Nezapomínejte ale na to, že každé oko může reagovat trochu jinak, a tak i drobná odchylka v citlivosti nebo tvaru víčka může vyžadovat malou úpravu techniky. Po nasazení obou čoček se na chvíli podívejte do zrcadla a několikrát zamrkejte, abyste si ověřili, že vidíte jasně a že se v oku necítí žádné cizí těleso.

Pokud se vám druhé oko nedaří nasadit na první pokus, nezoufejte – je to naprosto normální, zejména u začátečníků. Zhluboka se nadechněte, čočku znovu zkontrolujte a zkuste to znovu s klidnou rukou. Trpělivost a opakovaná praxe jsou při nasazování kontaktních čoček naprosto klíčové a s každým dalším dnem se vám celý postup bude zdát rychlejší a přirozenější.

Při potížích čočku okamžitě vyjměte

Pokud při nasazování nebo nošení kontaktní čočky ucítíte cokoliv nepříjemného, nesnažte se to vydržet ani problém řešit tím, že si čočku ještě upravíte prstem přímo v oku. Prvním a jediným správným krokem je čočku okamžitě vyjmout. Oko je velmi citlivý orgán a jakékoliv déletrvající dráždění může vést k poškození rohovky, které se projeví nejen bolestí, ale i zhoršeným viděním nebo zánětem, jehož léčba pak trvá mnohem déle, než by trvalo jednoduché vyjmutí čočky hned na začátku potíží.

Mezi nejčastější signály, že je něco v nepořádku, patří pálení, řezání, nadměrné slzení, pocit cizího tělesa v oku, zarudnutí nebo rozmazané vidění. Někdy si člověk namlouvá, že si na čočku jen musí zvyknout, případně že to za chvíli přejde samo. Právě tento přístup bývá nejčastější chybou, protože oko v takové chvíli varuje, že something is wrong, ať už jde o špatně nasazenou čočku, drobnou nečistotu pod ní, nebo počínající alergickou reakci na roztok či materiál čočky. Ignorování těchto signálů se rozhodně nevyplácí.

Než čočku znovu nasadíte, je nutné důkladně si umýt ruce mýdlem bez parfemace a osušit je látkou, která nepouští vlákna. Samotnou čočku je pak vhodné propláchnout čerstvým roztokem, aby se odstranily případné nečistoty, které mohly podráždění způsobit. Teprve poté lze zkusit čočku nasadit znovu, ovšem pouze v případě, že nepříjemný pocit zcela odezněl. Pokud se potíže i po vyčištění a novém nasazení opakují, čočku raději nenoste a přejděte na brýle, dokud problém nevyřešíte s odborníkem.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat situaci, kdy se objeví bolest doprovázená zarudnutím a citlivostí na světlo. Tyto příznaky mohou naznačovat zánět rohovky nebo spojivek, což jsou stavy, které se nesmí podceňovat. V takovém případě je namístě nejen čočku vyjmout, ale také co nejdříve navštívit oftalmologa, protože včasná diagnóza a léčba mohou zabránit trvalému poškození zraku. Čočku, která podráždění způsobila, si navíc uschovejte nebo si alespoň zapamatujte její typ a šarži, abyste lékaři mohli poskytnout přesné informace.

Je také důležité si uvědomit, že bolest v oku nikdy není normální součástí nošení kontaktních čoček. Správně nasazená a kvalitní čočka by neměla způsobovat žádné nepříjemné pocity po celou dobu nošení. Pokud se tedy potíže objevují opakovaně i přes pečlivou hygienu a správnou techniku nasazování, je vhodné zvážit změnu typu čočky, roztoku nebo konzultaci s odborníkem, který posoudí, zda aktuální řešení skutečně vyhovuje vašim očím.