Lilie v zahradě: Průvodce pěstováním královny letních květů

Původ a historie lilie zahradní

Lilie zahradní patří k nejstarším okrasným rostlinám, které lidstvo pěstuje již po tisíciletí. První zmínky o pěstování lilií pocházejí ze starověké Číny, kde byly tyto květiny vysoce ceněny již před více než 3000 lety. Archeologické nálezy dokládají, že lilie byly významnou součástí čínské kultury, kde symbolizovaly čistotu, nevinnost a vznešenost. Staří Číňané využívali nejen jejich okrasnou hodnotu, ale také jejich léčivé vlastnosti v tradiční medicíně.

Z východní Asie se lilie postupně rozšířily do dalších částí světa prostřednictvím obchodních cest. Významným milníkem v historii lilií bylo jejich rozšíření do starověkého Egypta, kde se staly symbolem plodnosti a znovuzrození. Egypťané je zobrazovali na nástěnných malbách v hrobkách faraonů a používali je při náboženských obřadech. Řekové a Římané převzali úctu k liliím a dále je kultivovali, přičemž bílá lilie se stala symbolem bohyně Héry.

Ve středověké Evropě získaly lilie zvláštní význam v křesťanské symbolice. Bílá lilie se stala atributem Panny Marie a symbolem čistoty a neposkvrněnosti. Mnoho středověkých klášterních zahrad pěstovalo lilie nejen pro jejich symbolický význam, ale také pro jejich léčivé účinky. V této době se začaly objevovat první pokusy o šlechtění různých druhů lilií.

Skutečný průlom v pěstování lilií nastal v období renesance a baroka, kdy se evropští zahradníci začali systematicky věnovat jejich šlechtění. Vznikaly první specializované sbírky a katalogy lilií. Významným momentem bylo objevení asijských druhů lilií evropskými cestovateli v 17. a 18. století. Tyto nové druhy významně obohatily genetickou základnu pro další šlechtění.

V 19. století došlo k revoluci v pěstování lilií díky rozvoji botaniky a genetiky. Zahradníci začali experimentovat s křížením různých druhů, což vedlo k vytvoření mnoha nových hybridů s lepšími vlastnostmi. Vznikly první velké komerční školky specializované na pěstování lilií, především v Nizozemsku a Anglii. Toto období také přineslo systematickou klasifikaci lilií a stanovení standardů pro jejich pěstování.

Ve 20. století se šlechtění lilií dále zdokonalilo díky novým vědeckým poznatkům. Vznikly moderní kultivary kombinující nejlepší vlastnosti různých druhů - odolnost vůči chorobám, velikost květů, barevnou pestrost a délku kvetení. Významnou roli v tomto vývoji hrály také japonské šlechtitelské programy, které přinesly mnoho inovativních odrůd. Současné zahradní lilie jsou výsledkem tohoto dlouhého procesu šlechtění a představují dokonalou kombinaci přírodní krásy a lidského umu.

Základní botanický popis rostliny

Lilie zahradní představuje vytrvalou cibulovou rostlinu, která dosahuje působivé výšky 60 až 180 centimetrů. Její cibule je charakteristická žlutavě bílou barvou a specifickou stavbou, skládající se z dužnatých šupin, které jsou uspořádány střechovitě. Tento typ cibule je pro lilii typický a umožňuje jí přežít i náročnější období. Z cibule vyrůstá pevná, vzpřímená a většinou nevětvená lodyha, která je pokryta četnými kopinatými listy.

Listy lilie zahradní jsou přisedlé, střídavé a mají výrazné podélné žilkování. Jejich délka se pohybuje mezi 8 až 15 centimetry a šířka dosahuje 1 až 2,5 centimetru. Charakteristická je jejich tmavě zelená barva a lesklý povrch. Na lodyze jsou listy uspořádány ve spirále, což zajišťuje optimální využití světla pro fotosyntézu.

Květy lilie zahradní patří k jejím nejpůsobivějším částem. Vytvářejí vrcholová květenství s 3 až 15 květy, které mohou být uspořádány v hroznu nebo chocholíku. Jednotlivé květy jsou nálevkovité až zvonkovité, složené ze šesti okvětních lístků, které mohou být různě zbarvené - od čistě bílé přes růžovou, oranžovou až po sytě červenou. Vnitřní strana okvětních lístků často nese charakteristické tečkování nebo skvrny v kontrastních barvách.

Tyčinky, kterých je šest, nesou nápadné prašníky produkující značné množství pylu, který má typickou oranžovou až hnědou barvu. Pestík je složen ze tří plodolistů a nese dlouhou čnělku s trojlaločnou bliznou. Zajímavostí je, že některé kultivary mají květy jednoduché, zatímco jiné mohou mít květy plné s větším počtem okvětních lístků.

Po opylení se z květů vyvíjejí tobolky obsahující množství plochých, okřídlených semen. Tato semena jsou uzpůsobena k šíření větrem, což v přírodě umožňuje efektivní rozmnožování. Kromě generativního rozmnožování se lilie zahradní může množit i vegetativně pomocí dceřiných cibulek, které se vytvářejí na mateřské cibuli.

Kořenový systém lilie je dvoupatrový - skládá se z kořenů cibulových, které vyrůstají ze spodní části cibule, a kořenů stonkových, které se tvoří nad cibulí na bázi lodyhy. Tento dvojitý kořenový systém zajišťuje rostlině lepší stabilitu a účinnější příjem živin a vody z různých půdních horizontů. Stonkové kořeny navíc pomáhají rostlině přečkat období sucha a poskytují dodatečnou oporu vysoké lodyze s květy.

Nejběžnější druhy a odrůdy

Zahradní lilie nabízí pestrou paletu druhů a odrůd, které se liší nejen vzhledem, ale i náročností pěstování. Mezi nejoblíbenější patří asijské hybridy, které jsou ideální pro začínající pěstitele díky své odolnosti a nenáročnosti. Tyto lilie kvetou v časném létě a vyznačují se širokou škálou barev od bílé přes žlutou až po sytě červenou. Jejich květy jsou vzpřímené a často tečkované nebo skvrnité.

Orientální hybridy představují další významnou skupinu, která je ceněna pro své velké, vonné květy a pozdější dobu kvetení. Tyto lilie dosahují výšky až 180 centimetrů a jejich květy mohou mít v průměru až 25 centimetrů. Nejznámější jsou odrůdy 'Stargazer' s růžovými květy a bílými okraji, nebo 'Casa Blanca' s čistě bílými květy.

Trumpet hybridy neboli trubkovité lilie se vyznačují dlouhými, trubkovitými květy, které často směřují do stran nebo mírně dolů. Jsou mimořádně působivé v zadních částech záhonů, kde mohou dorůst výšky až 2 metry. Mezi oblíbené odrůdy patří 'African Queen' se salmon-oranžovými květy a 'Regale' s bílými květy a žlutým hrdlem.

LA hybridy vznikly křížením longiflorum a asijských lilií. Kombinují v sobě to nejlepší z obou skupin - robustnost asijských lilií a eleganci trubkovitých květů. Jsou středně vysoké, většinou 80-120 centimetrů, a vynikají dlouhou dobou kvetení. Populární jsou odrůdy jako 'Royal Sunset' s lososově růžovými květy nebo 'Royal Present' s čistě bílými květy.

Martagon hybridy, známé také jako turbanové lilie, se vyznačují drobnějšími, dolů směřujícími květy v početných květenstvích. Jsou velmi odolné a dobře snášejí polostín. Tyto lilie jsou ideální pro přírodní zahrady a jejich květy připomínají turbany, odtud jejich název. Oblíbená je například odrůda 'Claude Shride' s tmavě červenými květy.

OT hybridy (Oriental-Trumpet) představují nejnovější skupinu lilií, která kombinuje velikost a vůni orientálních lilií s odolností trubkovitých lilií. Tyto rostliny jsou skutečnými giganty mezi liliemi, často dorůstají výšky přes 2 metry a jejich květy mohou mít průměr až 30 centimetrů. Vynikající jsou odrůdy jako 'Conca d'Or' se žlutými květy nebo 'Satisfaction' s růžovo-bílými květy.

Mezi méně známé, ale zajímavé druhy patří také botanické lilie jako Lilium martagon (lilie zlatohlavá) nebo Lilium candidum (lilie bělostná), které jsou cenné pro své přirozené kouzlo a schopnost naturalizace v zahradě. Tyto původní druhy jsou často základem pro šlechtění nových hybridů a představují důležitou součást genetické diverzity lilií.

Vhodné podmínky pro pěstování

Lilie jsou náročnější rostliny, které vyžadují specifické podmínky pro optimální růst a kvetení. Nejdůležitějším faktorem je správná volba stanoviště. Zahradní lilie preferují slunné až polostinné místo, přičemž kořeny by měly být v chladnějším prostředí. Ideální je proto vysadit je mezi nižší rostliny nebo mulčovat okolí cibulovin, aby se půda příliš nepřehřívala.

Půda musí být dobře propustná, humózní a mírně kyselá s pH mezi 6,0 až 6,5. Těžká, jílovitá půda není pro lilie vhodná, protože v ní cibule často zahnívají. Před výsadbou je vhodné půdu důkladně zrýt do hloubky alespoň 30 centimetrů a obohatit ji kvalitním kompostem nebo dobře vyzrálým hnojem. Nikdy nepoužívejte čerstvý hnůj, který by mohl cibule poškodit.

Správná hloubka výsadby je klíčová pro dlouhodobé přežití lilií. Obecně platí, že cibule by měly být zasazeny do hloubky odpovídající trojnásobku jejich výšky. U větších cibulí to může být až 20 centimetrů pod povrchem. Mezi jednotlivými cibulemi ponechte rozestup minimálně 20-30 centimetrů, aby měly dostatek prostoru pro růst.

Zavlažování je další důležitý aspekt pěstování. Lilie potřebují rovnoměrnou zálivku, především v období růstu a kvetení. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale nikdy ne přemokřená. Zálivku směřujte ke kořenům, nikoli na listy, protože vlhké listy jsou náchylnější k houbovým chorobám. V období vegetačního klidu naopak zálivku výrazně omezte.

Pro zdravý růst je nezbytné pravidelné přihnojování. Na jaře, když lilie začínají rašit, aplikujte hnojivo bohaté na dusík. V období tvorby poupat přejděte na hnojivo s vyšším obsahem fosforu a draslíku, které podpoří kvetení a zpevní stonky. Hnojení ukončete po odkvětu, aby rostliny mohly včas zazimovat.

Ochrana před zimou je důležitá zejména u citlivějších odrůd. Na podzim, po zatažení nadzemních částí, je vhodné namulčovat povrch půdy vrstvou listí, slámy nebo chvojí. Tato ochrana zabrání velkým teplotním výkyvům v půdě a chrání cibule před vymrznutím. V oblastech s velmi studenými zimami můžete citlivější druhy lilií na zimu vyjmout a přezimovat v chladné místnosti.

Pravidelná údržba zahrnuje odstraňování odkvetlých květů, aby se rostlina nevysilovala tvorbou semen. Na podzim, když listy zežloutnou a uschnou, je odstřihněte těsně nad zemí. Ponechání zaschlých stonků může vést k šíření chorob. Během vegetace pravidelně kontrolujte výskyt škůdců, především liliokazů, kteří dokáží rychle zničit celou rostlinu.

Lilie, královna zahrady, svou vznešenou krásou a omamnou vůní promění každý záhon v rajskou zahradu

Zdislava Krejčová

Správná doba výsadby cibulek

Cibulky lilií lze vysazovat v průběhu celého roku, ale nejvhodnější období pro výsadbu je podzim, konkrétně od září do listopadu. V této době jsou cibulky v období vegetačního klidu a mají dostatek času zakořenit před příchodem zimních mrazů. Půda je stále dostatečně teplá a vlhká, což podporuje tvorbu kořenového systému. Podzimní výsadba umožňuje liliím vytvořit silný kořenový systém, který je základem pro zdravý růst a bohaté kvetení v následující sezóně.

Jarní výsadba je také možná, ale měla by proběhnout co nejdříve, ideálně v březnu nebo začátkem dubna, jakmile půda rozmrzne a je možné ji zpracovat. Pozdější jarní výsadba může vést k opožděnému kvetení a slabšímu růstu rostlin v prvním roce. Cibulky vysazené na jaře potřebují více péče a pravidelnou zálivku, protože nemají tolik času na zakořenění před nástupem teplého počasí.

Při výsadbě je důležité zvolit správnou hloubku, která by měla být přibližně trojnásobkem výšky cibulky. Pro většinu zahradních lilií to znamená hloubku 15-20 centimetrů. Větší cibulky se sázejí hlouběji, menší pak mělčeji. Hluboká výsadba chrání cibulky před výkyvy teplot a poskytuje stabilitu vysokým stonkům. Navíc se v této hloubce vytvářejí takzvané adventivní kořeny, které vyrůstají ze stonku nad cibulí a významně přispívají k výživě rostliny.

Je třeba pamatovat na to, že lilie potřebují dobře propustnou půdu bohatou na živiny. Před výsadbou je vhodné půdu důkladně připravit přidáním kompostu nebo vyzrálého hnoje. Těžké, jílovité půdy je nutné zlehčit přidáním písku nebo štěrku, aby se zabránilo zadržování vody kolem cibulek, což by mohlo vést k jejich zahnívání.

Vzdálenost mezi jednotlivými cibulkami by měla být 20-30 centimetrů, v závislosti na velikosti odrůdy. Větší kultivary potřebují více prostoru pro růst a vývoj. Po výsadbě je důležité cibulky důkladně zalít, ale následně je třeba být s zálivkou opatrný, zejména v podzimním období, kdy přílišná vlhkost může způsobit problémy. Mulčování prostoru mezi rostlinami pomáhá udržet vlhkost v půdě a chrání cibulky před extrémními teplotami.

V případě, že se rozhodnete pro letní výsadbu, což není ideální, ale někdy nevyhnutelné, je nutné věnovat zvýšenou pozornost zálivce a zastínění. Cibulky vysazené v létě jsou náchylnější ke stresu z přesazení a mohou hůře zakořeňovat. V takovém případě je vhodné použít speciální startovací hnojivo a zajistit pravidelnou, ale nepřehnanou zálivku.

Péče a hnojení během vegetace

Lilie vyžadují během vegetačního období pravidelnou a důkladnou péči, která zajistí jejich zdravý růst a bohaté kvetení. Základem úspěšného pěstování je pravidelná zálivka, kterou provádíme zejména v období růstu a kvetení. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale nikdy ne přemokřená, protože přílišná vlhkost může způsobit zahnívání cibulí. Zálivku směřujeme ke kořenům rostlin a snažíme se nezalévat listy a květy, což by mohlo vést k rozvoji houbových chorob.

Hnojení lilií začínáme již brzy na jaře, kdy rostliny začínají rašit. V této fázi aplikujeme komplexní hnojivo s vyváženým poměrem živin, které podpoří tvorbu silných stonků a zdravých listů. Během intenzivního růstu, přibližně od dubna do června, přihnojujeme každé dva až tři týdny. Osvědčeným způsobem je střídání granulovaných a tekutých hnojiv, přičemž tekutá hnojiva aplikujeme především v období před květem a během něj.

Pro optimální výživu lilií je vhodné používat speciální hnojiva určená pro cibuloviny, která obsahují správný poměr dusíku, fosforu a draslíku. Dusík podporuje růst listové hmoty, fosfor je důležitý pro tvorbu květů a kořenový systém, zatímco draslík zvyšuje odolnost rostlin vůči chorobám a nepříznivým podmínkám. V období tvorby poupat můžeme přidat hnojivo s vyšším obsahem fosforu a draslíku, které podpoří bohatší kvetení a intenzivnější vybarvení květů.

Během vegetace je také důležité pravidelně odstraňovat plevel, který by mohl konkurovat liliím v příjmu živin a vody. Půdu kolem rostlin udržujeme nakypřenou, což zajišťuje lepší přístup vzduchu ke kořenům a podporuje jejich zdravý vývoj. Mulčování prostoru mezi rostlinami pomáhá udržet vlhkost v půdě a omezuje růst plevelů. Jako mulč můžeme použít kompost, štěpku nebo slámu.

Po odkvětu je důležité odstranit odkvetlá květenství, aby rostlina nevynakládala energii na tvorbu semen. Stonky a listy však ponecháváme co nejdéle zelené, protože právě through them rostlina ukládá živiny do cibule pro příští sezónu. Hnojení v tomto období omezujeme a zaměřujeme se především na draselná hnojiva, která pomohou cibulím lépe přezimovat.

V pozdním létě, když listy začínají přirozeně žloutnout, zálivku postupně omezujeme. Zaschlé stonky odstřihneme až tehdy, když jsou zcela suché, obvykle na podzim. Před zimou můžeme půdu kolem lilií přihnojit kompostem nebo vyzrálým hnojem, který se během zimy postupně rozloží a na jaře poskytne rostlinám potřebné živiny pro nový start vegetace.

Ochrana před škůdci a chorobami

Lilie mohou být napadeny různými škůdci a chorobami, které mohou významně ovlivnit jejich růst a kvetení. Mezi nejčastější škůdce patří červená liliovka (Lilioceris lilii), která může způsobit vážné poškození listů a květů. Tento brouk a jeho larvy dokáží během krátké doby zničit celou rostlinu. Pro účinnou ochranu je nutné pravidelně kontrolovat rostliny, zejména spodní stranu listů, kde se často ukrývají vajíčka a larvy. Při menším výskytu lze škůdce ručně sbírat, při větším napadení je vhodné použít biologické nebo chemické přípravky.

Další významnou hrozbou jsou různé houbové choroby, především plíseň šedá (Botrytis) a fuzarióza. Plíseň šedá se projevuje šedohnědými skvrnami na listech a květech, které se postupně rozšiřují a mohou vést k úhynu celé rostliny. Fuzarióza napadá především cibule lilií, způsobuje jejich zahnívání a následné odumírání rostliny. Pro prevenci těchto chorob je zásadní zajistit dobré větrání mezi rostlinami a vyvarovat se přemokření půdy.

Prevence je klíčovým faktorem v boji proti chorobám a škůdcům. Základem je výsadba zdravých cibulí do vhodné, dobře propustné půdy. Důležité je také dodržovat správnou vzdálenost mezi rostlinami, aby byl zajištěn dostatečný průchod vzduchu. Pravidelné odstraňování odumřelých částí rostlin a spadaného listí pomáhá předcházet šíření chorob.

V případě výskytu virových onemocnění, která se projevují deformací listů, změnou zbarvení nebo mozaikovitostí, je nutné napadené rostliny okamžitě odstranit a zlikvidovat, aby se zabránilo šíření infekce na zdravé jedince. Viry se často přenášejí prostřednictvím savého hmyzu, proto je důležité kontrolovat i výskyt mšic a jiných škůdců.

Při chemické ochraně je třeba postupovat velmi opatrně a používat pouze přípravky určené pro okrasné rostliny. Aplikace by měla probíhat za vhodných povětrnostních podmínek, nejlépe večer nebo brzy ráno, kdy nehrozí poškození květů sluncem. Důležité je také střídání různých typů přípravků, aby se předešlo vzniku rezistence škůdců.

Pro posílení přirozené odolnosti lilií je vhodné pravidelné hnojení vyváženými hnojivy s obsahem draslíku a fosforu. Silné a zdravé rostliny jsou obecně odolnější vůči napadení škůdci a chorobami. V neposlední řadě je důležité pravidelné zalévání, které by mělo být prováděno ke kořenům rostlin, nikoli na listy, což by mohlo podpořit rozvoj houbových chorob.

Při zazimování je nutné odstranit všechny nadzemní části rostlin a okolí cibulí důkladně vyčistit. Půdu kolem lilií je vhodné na zimu zamulčovat, což pomáhá chránit cibule před promrznutím a zároveň brání přezimování některých škůdců.

Množení a rozmnožování lilií

Lilie lze množit několika způsoby, přičemž každá metoda má své specifické výhody a využití v zahradnické praxi. Nejběžnějším způsobem rozmnožování lilií je dělení cibulí, které probíhá přirozeně během růstu rostliny. Mateřská cibule vytváří malé dceřiné cibulky, které se postupně oddělují a vytvářejí samostatné rostliny. Tento proces je nejjednodušší a nejpřirozenější způsob množení, který nevyžaduje speciální znalosti ani vybavení.

Další velmi efektivní metodou je množení pomocí šupin z cibulí. Šupiny se opatrně oddělují od zdravé cibule v období vegetačního klidu, obvykle na podzim nebo v zimě. Oddělené šupiny se umístí do vlhkého substrátu, ideálně směsi rašeliny a písku, při teplotě okolo 20-25°C. Na bázi šupin se po několika týdnech začnou tvořit malé cibulky, které později vyrostou v samostatné rostliny. Tento způsob je velmi produktivní, neboť z jedné cibule lze získat desítky nových rostlin.

Zkušenější pěstitelé mohou využít množení pomocí semen, které vznikají po opylení květů. Semena se vysévají ihned po dozrání nebo na jaře do lehkého, propustného substrátu. Je důležité udržovat konstantní vlhkost a teplotu okolo 18-20°C. První klíčení lze pozorovat po 2-3 týdnech, ale rostliny vykvétají až po 3-4 letech od výsevu. Tento způsob množení je vhodný především pro získání nových barevných variant a křížení různých odrůd.

V profesionálním zahradnictví se využívá také metoda množení pomocí tkáňových kultur, která umožňuje rychlou produkci velkého množství identických rostlin. Tento způsob vyžaduje speciální laboratorní vybavení a sterilní prostředí, proto není vhodný pro běžné domácí pěstitele.

Pro úspěšné množení lilií je klíčové dodržovat správnou agrotechniku a poskytnout mladým rostlinám optimální podmínky pro růst. Nově vzniklé cibulky potřebují lehký, vzdušný substrát s dostatkem živin, pravidelnou, ale ne přemrštěnou zálivku a polostinné stanoviště. V prvním roce je vhodné mladé rostliny chránit před mrazem a přílišným sluncem.

Při vegetativním množení je důležité pracovat pouze se zdravým rostlinným materiálem, aby se předešlo přenosu chorob a škůdců. Cibule určené k množení by měly být vitální, bez známek poškození či napadení houbovými chorobami. Nejvhodnější doba pro většinu způsobů množení je konec léta až začátek podzimu, kdy rostliny ukončují vegetační období a přecházejí do dormance.

Pravidelná péče o množené lilie zahrnuje také preventivní ošetření proti houbovým chorobám, především proti botrytidě, která může způsobit značné škody na mladých rostlinách. Důležitá je také ochrana před slimáky, kteří s oblibou napadají mladé výhonky.

Využití lilií v zahradní architektuře

Lilie představují jedny z nejkrásnějších okrasných rostlin, které lze v zahradní architektuře využít mnoha způsoby. Jejich majestátní vzhled a výrazné květy z nich činí dokonalé ohniskové body zahradních kompozic. Při plánování zahrady je důležité vzít v úvahu různorodost druhů lilií, které se liší nejen barvou a velikostí, ale i dobou kvetení a nároky na stanoviště.

V moderní zahradní architektuře se lilie často využívají jako dominantní prvky trvalkových záhonů. Vysoké odrůdy asijských a orientálních hybridů jsou ideální pro zadní partie záhonů, kde vytváří působivé vertikální akcenty. Nižší kultivary lze naopak umístit do popředí, kde jejich květy vyniknou v úrovni očí. Při komponování záhonů je vhodné kombinovat lilie s trvalkami, které kvetou v odlišných termínech, čímž dosáhneme kontinuální atraktivity po celou sezónu.

Zvláště efektní je využití lilií v přírodně laděných zahradách, kde se dobře kombinují s okrasnými travinami. Trávy poskytují liliím oporu a současně vytváří jemné pozadí pro jejich výrazné květy. V takových kompozicích vyniknou zejména botanické druhy lilií, které působí přirozeněji než šlechtěné kultivary. Mezi traviny lze vysadit například Lilium martagon nebo Lilium lancifolium, které se dokáží v příhodných podmínkách i samovolně rozšiřovat.

Pro městské zahrady a menší prostory jsou ideální lilie pěstované v nádobách. Kontejnerová výsadba umožňuje flexibilní aranžmá a snadnou údržbu. V nádobách se dobře daří zejména nižším asijským hybridům a LA hybridům, které nevyžadují hluboké kořenění. Nádoby s liliemi lze efektivně využít na terasách, balkonech nebo jako mobilní prvky v zahradní kompozici.

V současné zahradní architektuře se stále častěji setkáváme s konceptem vrstvené výsadby, kde lilie hrají klíčovou roli. Tento přístup spočívá v kombinování cibulovin různých výšek a období kvetení. Pod liliemi mohou růst nižší jarní cibuloviny jako narcisy nebo tulipány, které odkvetou před tím, než lilie dosáhnou plného vzrůstu. Tímto způsobem lze na jednom místě vytvořit několik po sobě následujících květinových obrazů.

Lilie nacházejí uplatnění i ve stinných partiích zahrady, kde některé druhy, například Lilium speciosum, prospívají v polostínu pod řidšími korunami stromů. V těchto podmínkách je lze kombinovat s hosty, kapradinami a dalšími stínomilnými trvalkami. Vytváří tak působivé kompozice, které oživují jinak obtížně osazitelná místa.

Pro maximální efekt je důležité vysazovat lilie ve skupinách minimálně po třech až pěti kusech. Větší skupiny vytvářejí výraznější barevné akcenty a působivější celkový dojem. Při plánování výsadeb je třeba pamatovat na postupné kvetení různých druhů a odrůd, což umožňuje prodloužit období květu od pozdního jara až do časného podzimu.

Řez a skladování květů

Lilie jsou nádherné květiny, které si zaslouží správnou péči při řezu a následném skladování. Nejvhodnější doba pro řez lilií je časně ráno nebo večer, kdy jsou rostliny plné vody a svěží. Před samotným řezem je důležité připravit si čisté a ostré nůžky nebo nůž, aby byl řez co nejčistší a nedošlo k poškození stonku. Stonek by měl být seříznut šikmo pod úhlem přibližně 45 stupňů, což zajistí větší plochu pro příjem vody.

Při řezu je vhodné ponechat na rostlině alespoň třetinu listů, aby mohla dál fotosyntetizovat a ukládat živiny do cibule pro příští sezónu. Květy lilií se řežou v době, kdy jsou poupata částečně zbarvená, ale ještě zcela nerozvinutá. Takto řezané květy vydrží nejdéle a postupně se budou otevírat ve váze, což prodlouží dobu jejich kvetení.

Pro maximální životnost řezaných lilií je zásadní jejich správné ošetření bezprostředně po řezu. Odstraňte všechny listy, které by byly pod vodou ve váze, protože by mohly začít hnít a způsobit množení bakterií. Prašníky je vhodné odstranit ihned po otevření květu, aby nezašpinily okvětní lístky pylem, který může být navíc alergenní. Odstranění prašníků také prodlouží životnost květů.

Voda pro řezané lilie by měla být čistá a vlažná, ideálně odstátá. Do vody je vhodné přidat speciální výživu pro řezané květiny nebo alternativně lze použít malé množství cukru a několik kapek citronové šťávy, což pomůže udržet vodu čistou a poskytne květinám potřebnou výživu. Vázu s liliemi neumisťujte na přímé slunce ani do průvanu, ideální je polostinné místo s konstantní teplotou okolo 20 stupňů Celsia.

Pro prodloužení životnosti je důležité denně měnit vodu a každé dva až tři dny znovu seříznout stonky pod vodou. Tím se zabrání ucpání cévních svazků a lilie budou moci lépe přijímat vodu. Řezané lilie mohou při správné péči vydržet ve váze 7-14 dní. Pokud se některé květy začnou vadnout dříve než ostatní, je třeba je odstranit, aby neovlivňovaly zdravé květy.

Pro skladování nevyužitých lilií lze využít chladničku, kde při teplotě kolem 4 stupňů Celsia vydrží zabalené v papíru nebo celofánu několik dní. Před uložením do chladničky je třeba květy lehce postříkat vodou a zajistit, aby se nedotýkaly stěn chladničky. Po vyjmutí z chladu nechte lilie pozvolna přizpůsobit pokojové teplotě a znovu seřízněte stonky před umístěním do vázy.